Pavel Netušil

K čemu mi to vlastně bude?

Je vždy pouze otázkou času, kdy se v některé hodině ozve tato záludná otázka. Její záludnost spočívá v tom, že pokus o odpověď zabere zpravidla značnou část vyučovací hodiny, aniž by se dosáhlo nějakého výraznějšího výsledku. Je tedy lepší na takovou otázku neodpovídat; tím se však tazatel jen utvrdí v tom, že je dané učivo tzv. "o ničem" a nikdy mu k ničemu nebude. Zůstává tedy problém, jak řešit situaci, když taková otázka padne? Za sebe jednoznačně odpovídám, že na mnohaminutové řešení této otázky opravdu nemám v hodinách čas, takže pokud se tak někdy stane, bude prostě a jednoduše student odkázán na tento článek.

Pokusím se nyní vysvětlit nevysvětlitelné. Sám jsem to na gymnáziu nechápal a cestu k pochopení toho všeho stěží smrsknu na pár odstavců textu.

Zkuste uvažovat takto: žijeme ve století informací. Hrnou se na nás odevšad - z televize, rádia, obchodů, billboardů, letáků, informují nás přátelé i známí... Studenti jsou na tom ještě dobře, protože značnou část tohoto informačního balastu za ně přežvýkají rodiče. Nemusí tedy řešit, komu platit povinné ručení, ve které bance vést účet, jaký typ připojení k I-netu zvolit, kdy podniknout jakou rodinnou návštěvu, jak se co nejlíp uplatnit v zaměstnání, ve společnosti, atd. Ale to se brzy změní a už na vysoké škole se budou muset v záplavě informací zorientovat sami. Budete se brodit informacemi, lopotit se při jejich třídění a s láskou vzpomínat na základní a střední školu, kde byly všechny informace podány čistě umyté, zabalené do ubrousku, toto je podstatné a toto se učit nemusíte, pozítří zkouším a za týden si napíšeme písemku.

V současnosti je moderní tvrdit, že člověk žádné informace nepotřebuje, protože si díky moderním technologiím (zejm. I-netu) dokáže všechny informace získat. To je nebezpečný sebeklam. Informací se nabízí všude spousta a vyznat se v nich vyžaduje určitou informační základnu. Jen ten, kdo zná alespoň základní pojmy a souvislosti, odliší relevantní od irelevantního, smysluplnou informaci od blábolu. Stále více platí Nerudův citát: „Kdo nic neví, musí všemu věřit". Právě na střední škole máte šanci udělat významný krok pro to, abyste byli těmi, co vědí, a ostatní jim věří. Nebo se můžete na nabízené informace vykašlat a věřit horoskopům - volba je na vás!

Nechci tím říci, že vzdělaní lidé nikomu nenaletí, je však zřejmé, že nenaletí tak lehce a často.

Také je jisté, že informace z oboru, který vás bude v budoucnu živit, jsou pro vás důležitější než informace z ostatních oborů (snad s výjimkou anglického a českého jazyka, případně matematiky). Ale kdo z vás má jistotu, čím se bude v budoucnosti živit?

Navíc mezi lidmi s určitým vzděláním se lze setkat s informacemi neznajícími hranice jednotlivých oborů, naopak lidé rádi kradou pojmy oborům často velmi vzdáleným (biologové při placení v restauraci chtějí platit per partes, politici z ODS žádají za vlády ČSSD na ministerstvu zdravotnictví provedení deRatizace, vysokoškolský student dějepisu při pohledu na národnici Ester vracející se od kadeřnice utrousí poznámku o zdařilé esterifikaci...). Napadá mne jedna forbína z Divadla ABC, ve které Jan Werich praví: „Mnohdy stojí za to podívat se na život jako na velkou starou knihu se zlatou obřízkou..." a je přerušen Horníčkem: „Snad ořízkou?!" načež Werich nádherně kontruje: „Já měl na mysli Starý zákon!". Publikum se popadalo za břicha, ale jen díky tomu, že věděli to, co značná část našeho národa neví: Při vázání knih bývají hrany knižního bloku ořezány, tak vzniká ořízka. U vzácných knih (většinou v kožené vazbě) bývá často pozlacena, mluvíme pak o zlaté ořízce. Starý zákon je svatou knihou židovského národa, který v souladu s knihou Genesis odstraňuje mladým hochům předkožku pohlavního údu a nazývá tento proces obřízkou (viz též Plíhalova báseň: „Žid se opřel o břízku / sám si dělal obřízku"). S těmito informacemi si zmíněnou forbínu vychutnáte zajisté daleko lépe. Avšak to, že lze dané informacerovněž získat na Wikipedii, je vám při poslechu forbíny houby platné.

Nakonec poznámka svým významem titěrná, avšak nenulová: bez středoškolských znalostí nevyluštíte ani obyčejnou křížovku.

Abych to shrnul: nejen že je dobře, že na gymnáziu získáváte všeobecné vzdělání postavené na informacích, které se často netýkají oboru/oborů vašeho budoucího zájmu, ale měli byste se připravit na to, že se přísun informací s přestupem na VŠ nezastaví, ba právě naopak. Jen už vám ty informace nebudou servírovány na podnose s ubrouskem, ale měli byste mít sami zájem na tom, abyste si je sehnali a přijali je za své, ať už se týkají vašeho oboru či nikoli. Jsem přesvědčen, že studenti Masarykova gymnázia v Příboře se za humny svého ústavu neztratí a uslyší-li někdy některou z forbín Wericha a Horníčka, vychutnají si je tak, jak náleží.

Nt

Diskuze k článku

Nt - re: Petra [21:14 31.07.2011]

Mockrát děkuji za podnětný komentář. Je pravdou, že vzdělávací systém předmnichovské "první republiky" dosahoval výrazných úspěchů prostřednictvím vštěpování staré latiny i řečtiny studentům, kteří ve své většině tyto znalosti mohli jen stěží využít ve své profesi. Ale mozek je pružný nástroj a snadno si zvykne na snížené množství práce - ovšem donutit ho ke zvýšenému výkonu je pak o to horší.
No a platí to i obráceně.

Petra - Jen se ucte! :) [04:58 28.07.2011]

Take jsem si precetla clanek se zajmem a pamatuji si, ze jsem se na tuto otazku ptala uz na zakladni skole jak ucitelu, tak rodicu. Nedavno jsem se dozvedela, ze uceni rozsiruje takzvanou "absorptivni kapacitu" mysli a cim vic toho clovek vi, tim je lepe schopen rozeznat vyznam novych informaci a lepe je vstrebat. I kdyz se nektere informace zdaji bez souvislosti, v zivote se nekdy objevi analogie, ktere by clovek necekal. Souhlasim take, ze v ceskem vzdelavacim systemu by se hodilo trochu vice durazu na kriticke mysleni, ale to uz je jina kapitola. Vyuzijte toho, co mate k dispozici a uzivejte si studium :)

Martin Jašek - k čemu mi to bude [19:21 12.11.2006]

Je sice pravda, že se ve škole učí mnoho zbytečností. Ale musíme také vzít v potaz skutečnost, že to, co je pro někoho zbytečnost, může být pro někoho základním pilířem jeho budoucího povolání nebo je to třeba jen jeho koníček. Mi třeba bude na nic poznávat kytky, ale někoho to třeba baví a může na tom získat dobré známky. Někdo třeba nenávidí derivace, já je mám rád. Chtěl bych taky podotknout, že účelem střední školy není naučit se velké spousty nicneříkajích a nazpamět naučených pojmů, ale hlavně zdokonalovat abstrakci a myšlení obecně. Naučit se učit a dávat si pojmy do souvislostí. Myslím, že mi v tomto pomohly všechny předměty na střední škole, biologie pana profesora Netušila samozřejmě také.

P. Netušil - Re: Koleno Kotník YO [21:35 29.10.2006]

Vážený pane, s Vaším názorem lze do značné míry souhlasit. Kdyby bylo podle mého, zrušil bych asi 1/4 učiva a zavedl povinná cvičení z biologie. V půlených třídách bychom chodili na exkurze, prováděli praktická cvičení a kladli důraz na uvažování a zpracování dat, nikoli na data samotná. Ona 1/4 učiva by byla probrána na VŠ, tak jak jsem to ostatně na VS probíral během studia já. Ovšem jsou-li na současných přijímačkách takové otázky, jako jsou, tak ačkoli se opravdu snažím, nejsem schopen v daném čase probrat ani tu faktografii, kterou vídávám v oněch otázkách. Přidám zkušenost ze života: Na VŠ (PřF OU Ostrava) jsem 4 roky studoval matematiku, aniž bych probral více než 5% toho, co potřebuji znát pro učení na gymnáziu. 4 roky jsem se ptal sám sebe, proč bereme všechny ty pětirozměrné prostory, diferenciální rovnice, Klainovy čtyřgrupy, ordinální čísla... Dnes již vím, že vůbec nešlo o konkrétní definice, ale o přijetí jakéhosi uzavřeného systému, jehož povědomí na oné vyšší úrovni přispívá ke zvládání problematiky na nižší úrovni, aniž by to bylo podmíněno faktograficky. Jinými slovy - dílčí data nepotřebuji, ale celkově pro mne studium nepotřebných dat bylo velmi potřebným a užitečným. Zmínil jste anatomickou terminologii. Je-li student ve třetím ročníku seznámen s latinskými názvy mnoha kostí a pár svalů, není účelem, aby student ohromoval své okolí v pozdějším zaměstnání latinou. Mám ověřeno, že si mnozí studenti dlouhodobě pamatují tyto výrazy pasivně, tzn. že při jejich zaslechnutí ví, že jde o latinský název kosti, v případě několika málo (femur, os sacrum, ulna, mandibula) dokonce ví, o kterou konkrétní kost jde. V opačném směru (z češtiny do latiny) jsou výsledky po pár letech pramalé, ale o to opravdu nejde. Tak jako se nedivíme, že vzdělaní lidé znají názvy oper a dovedou k nim přiřadit autora (V studni-Blodek), aniž by je nutně slyšeli, tak jako přiřadí Picassa ke kubizmu, aniž by vyhledávali jeho výstavy nebo dovedli popsat konkrétní obraz, nedivme se těmto věcem ani v biologii. Když gymnaziálně vzdělaný student slyší mluvit doktora s doktorem o diagnóze, měl by poznat, o čem mluví, nikoli perfektně rozumět. Když dostane svou zdravotní kartu, měl by být schopen se v ní zorientovat. Zkuste se na informace podávané studentům podívat jako na příbalový leták k práškům. Jsou tam informace podané ze zákona. Spousta indikací, kontraindikací, případných nežádoucích účinků, které jsou pro většinu uživatelů irelevantní (zkuste např. Celaskon, člověk by se málem bál jej užívat!). Informace, které jsou mnoha lidem k ničemu, některým lidem mohou pomoci. A protože se neví, kterým konkrétně, jsou tyto informace poskytnuty všem uživatelům. Většinu přitom zajímá jen to, kolikrát denně vzít jaké množství. Považuji to za normální. Pokud si stěžujete, že vám článek jasně a průhledně neodpověděl na položenou otázku, pak nelze než podotknout, že Vám rozumím, ale neumím v jednom článku vydestilovat monochromatickou podstatu problému, který v sobě řeším třicet let. Mohu jen naznačit, proč mám takový názor, jako mám - na to úskalí upozorňuji hned v úvodu článku. Na závěr přidám snad jen poznámku, že absolutně nesouhlasím s Vaším odsudkem obřízky, ale to je záležitost zasahující značně mimo vytčené téma. Mimoto rostliny nemají tkáně, nýbrž pletiva, i tak ale díky za názor, jste docela v obraze.

Koleno Kotník - For Been a [00:01 27.10.2006]

Přečetl jsem si se zájmem tento článek s tím, že jsem doufal, že se dozvím odpověď na otázku položenou v nadpisu. Ale nedozvěděl jsem se ji, připadá mi, že jste danou problematiku spíše trochu rozemlel, rozžvýkal a přeobalil. Student se, jo, otázkou "K čemu mi to bude", neptá: "K čemu se to mám všechno učit", ale spíše "Využiju nějak konkrétně tyhle nabité informace?" Jde podle mě spíše o samotný prvek stylu vyučování, za nějž nemůže ani tak samotný kantor, jako samotný systém školství. A já už delší domu zastávám názor, že to naše je příliš exaktní, studenti se během vyučování, jo, dovídají mnohdy nedůležité, příliš těžce stravitelné informace. Jsou jim předhazovány ve velkých neúhledně svázaných balících bez ladu a skladu. Je zajímavé všechno nakonec převést na forbínu Wericha a Horníčka, udělal jste to hezky postupně, že to někoho nemusí praštit přes nos, ale přesto jakmile se nad tím někdo celkově zamyslí, může si odvodit: "Pilným studiem stavby těla kroužkovců, chemického rozboru látek způsobujících srážlivost krve a principy vzniku turgoru ve tkáních rostlin člověk dospěje do takové intelektuální dimenze,že bude bezpečně chápat inteligentní humor W+H." Pane profesore, takhle to nefunguje už jen proto, že studenti se ve škole i při obrovském nátlaku na vštěpení informací většinou neučí, co je to ořízka a jak jsou některé židovské zvyky nechutné. Způsob předávání informací na našich školách není až tak špatný, ale nebylo by od věci, kdyby se kladl trochu větší důraz na kreativitu studentů, kdyby se dával větší prostor jejich tvůrčím schopnostem. Mohlo by to být o trochu spíše tak, jak je tomu v zemích západní a severní Evropy. Jsem si jist, že Švédové určitě nejsou o nic horší ve vstřebávání informací, než my, i když je třeba ve škole neučí, že musculus sternocleidomastoideus není druh koňa. A taky jistě nemají o nic horší smysl pro humor.

Připoj komentářTato diskuze je moderovaná. Komentáře obsahující vulgarizmy budou vymazány.
Jméno:
Nadpis: