Pavel Netušil

Spolek pro uvádění písňových textů na pravou míru (SPUPTNPM)

Podle průzkumu společnosti STEM je nadpoloviční většina naší společnosti přesvědčena, že rosomák je pták. Jelikož případů, kdy písňové texty svou nefundovaností ovlivnily veřejné mínění nesprávným směrem, je více, vznikl SPUPTNPM. Navazuje na odkaz Z. Jirotky (Saturnina), jeho cílem je čelit zjevným případům biologických dezinformací v písňových textech a chránit tak naše občany před případným ztrapněním v zahraničí nebo mezi lidmi věcí znalými. Na tomto místě budete seznámeni s několika příklady.

SPUPTNPM uznává právo textařů na básnickou licenci a nevadí mu, když např. cestuje nosorožec ve vlaku (Skoumal), případně jede výtahem (Plíhal), nebo se krokodýl sprchuje ve vaně (Skoumal, text E. Frynta), neboť každému dítěti musí být jasné, že ve skutečnosti tomu tak není. Spolek nemá pranic proti písním typu:

Ukrutně zuřil na psa lev
Že v jeho jméně napsal eF
A vynadal mu při kafi
Copak se tupče říká "LFI"? (Skoumal)

Každému je totiž jasné, že psi nepíší, lvi nemluví a kafe jim taky příliš nejede.

Ukažme si tedy pár příkladů, kdy je naopak nutno zasáhnout:

1) Pták rosomák (OLYMPIC)

Text písně není třeba připomínat, chyba se skrývá přímo v názvu. Rosomák není pták ale kunovitá šelma (největší na světě). Vůči zrnku máku je tedy netečný a zobák na něm nehledejte.

Mimochodem výrazné nesmysly často dodají písni na atraktivitě. Platí to

  1. v případech, kdy nesmysl odhalí nejspíše odborníci (to je případ nejen Ptáka rosomáka, ale také písně skupiny Chinaski, kde se v refrénu tvrdí, že "zákon hovoří jasnou řečí" - nad tímto výrokem se musí advokáti popadat za břicho či si jen libovat, že na štěstí pro ně je tomu právě naopak
  2. rovněž v případech obecných (viz notoricky známý citát "štěstí je krásná věc, ale prachy si za ně nekoupíš" - potřeba kupovat si prachy je dostatečně absurdní na to, aby se nad tím běžný posluchač vůbec pozastavil)

Na této písni se dá krásně demonstrovat obecně známá skutečnost, že nesmysl opakovaný v dostatečném množství se stává v myslích posluchačů pravdou. Ostatně v tomto směru neblaze zapůsobil i můj oblíbený film Adéla ještě nevečeřela, díky kterému je značná část českého národa přesvědčena, že ukolébavku "Princi můj maličký, spi" složil Mozart. Ve skutečnosti je autorem B. Flies.

O možném využití tohoto pravidla vás rád poučí např. premiér Petr Nečas (video 42 sekund). Možná to bude fungovat pouze lidem registrovaným na Facebooku.

2) Slavíci z Madridu (W. Matuška, hudba Hugues Auffray, text I. Fischer)

Žízeň je veliká,
život mi utíká,
nechte mě příjemně snít,
ve stínu pod fíky
poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.

Je pravdou, že slavíci žijí nejen u nás, ale i ve Španělsku. Avšak stejně jako u nás, také ve tam je jejich zpěv slyšitelný spíše v noci než za dne, a pokud za dne, pak za rozednívání či soumraku. Takže "ve stínu pod fíky" lze slavíky poslouchat leda ze záznamu.

3) Jak ulovit gorilu (Skoumal, text P. Šrut)

Přilákejte gorilu
Na kuřátko na grilu
Kuře dobře upečte
A pak rychle utečte.

Tak tedy gorilu rozhodně na kuře nenalákáme, ať už je upečeme dobře či špatně. Na rozdíl od příbuzných šimpanzů jde totiž o vegetariány.

4) Ondatra (J. Dědeček)

Rychle všichni do patra, všichni do patra
Řítí se sem ondatra, strašná ondatra!
Řítí se sem z finské sauny
Představitel svinské fauny
Kdo zůstane v přízemí
Bude strašně zřízený!

Ondatra je suverén, děsný suverén
Už proběhla suterén, celej suterén
Ožehla si tváře v páře
A teď zuří, rve a páře
Bůhví v kterém podlaží
Na nás tesák obnaží

...

Bijte dravce a sice
Ondatry a lasice

Dravce a šelmy si plete hodně lidí, a přitom je rozdíl nepřehlédnutelný - dravci jsou ptáci a šelmy savci. Lasice je tedy šelma, nikoli dravec. A ondatra, ta není ani dravec, ani šelma, ale hlodavec. Neobnažuje tedy tesáky, ale hlodáky. Jako všichni hlodavci je samozřejmě býložravá a stěží by v nějaké budově vyvolala obavy lidí o svůj život. Navíc je maličká, vypasená ondatra váží do 1,5 kg. To jí podobná nutrie už může být větší macek, váží až 9 kg. I ona je však neškodným hlodavcem.

 

5) Sýček (Skoumal, text E. Frynta)

Když jsem koukal na měsíček
Z lesa houkal na mě sýček.
Když jsem koukal na měsíc
Z lesa houkal na mě sýc.

Ale nestraš ty mě sýčku,
Nebojím se při měsíčku!
Leť si radši k Miluně,
Ta má strach i při luně.

Toto je klasická ukázka tzv. rýmové básně (písňového textu). Jak pravili Voskovec s Werichem, někdy se kvůli několika rýmům napíše strašná píseň. Rýmy tohoto textu jsou vskutku zdařilé, až tak, že se posluchač místy pro samé soustředění na rýmy ztratí v textu. To je ostatně oblíbeným kouskem Emanuela Frynty, vzpomeňme rým z jiného jeho textu: Dost času, my se nadlabem/až doma v Lysé nad Labem.

Tak nám snadno unikne, že text podobně jako mnohé jiné texty pokládá sýčka a sýce za téhož ptáka. Skutečnost je však taková, že jde o samostatné rody. Rod sýc (Aegolius) je u nás zastoupen jediným druhem, sýcem rousným, a rod sýček (Athene) zase pouze sýčkem obecným. Obě sovy jsou poměrně malé (o málo větší než kos) a dnes již u nás vzácné.

Lesy

Naši autoři si také často zahrávají s názvy lesů, jak se jim zlíbí. Na tom, zda netvoří nesmysl, jim nesejde - hlavně, že se to rýmuje, případně je dodržen rytmus sloky. Jen proto:

Výpravě v DOUBRAVĚ
Malý grizzly ukáže se
Turisté zajisté
Rozutíkají se po lese.
(I. Mládek, I. Mládek)

Grizzlyové samozřejmě obývají jehličnaté americké lesy, mezi kterými dubiny nefigurují. Podobně v básni Máj (interpretované skupinou Support Lesbiens)

Hrdliččin zval ku lásce hlas
Kde borový zaváněl háj
(K.H.Mácha, Support Lesbiens)

A jsme u opačného zmatení informací. Hrdličky dávají přednost lesům listnatým, případně smíšeným; Mácha zajisté slyšel hrdličku někde úplně jinde, např. v sadu souseda Padevěta, kterému chodil na hrušky. Přiznání této skutečnosti by však zavánělo něčím zcela jiným než silicí borovice lesní (Pinus silvestris).

 

Čestná uznání

Letí vrány, letí, letí
Nepotí se, vzduch je chladí
Letí dlouho hezky spolu
Unavené černé vrány...

A co si na tomto textu zaslouží uznání? Zdánlivě poddružná zmínka o tom, že se vrány při letu nepotí. Je s podivem, kolik maturantů z biologie je ochotno na otázku, kde se slepice potí nejvíce, odpovědět, že v okolí kloaky. Pravdou totiž je, že ptáci vůbec nemají potní žlázy, nemohou se tedy potit ani v okolí kloaky, ani nikde jinde.

 

V úvodní písni zpívá B. Polívka jménem krysáků, že "oči si můžem zakrýt ušima". Jde opravdu o jeden z typických znaků odlišujících krysy od jim podobných potkanů.

 

Pohádky

Když dceři Ivance předčítám pohádky či s ní sleduji večerníčky, nemohu si nepovšimnout některých dalších pochybení.

1) Medvídek Pú má kamaráda sysla, který je trošku při těle a mezi řečí hvízdá. Nejde tedy o žádného sysla, ale o sviště. Pak se divím, když si studenti pletou tyto dva naprosto odlišné druhy u poznávačky...

2) Zajíček To- Too žije se svými brášky v noře. Nemůže tedy jít o zajíčka, ale o králíka. Zajíci mají pelech na zemi, králíci si hrabou nory (proto mají kratší a silnější přední končetiny).